Svět orientálního tance

Úvod

Islám. Nejmladší ze tří velkých monoteistických náboženství. Přesto druhé největší náboženství co do počtu svých věřících.

Islám. Slovo, které navozuje představy dalekých pohádkových paláců a orientálních princezen v harémech, stejně jako představy strachu a hrozby ispirované 11. zářím 2001.

Když dnes uslyšíte lidi hovořit o tomto náboženství, zjistíte, že názory jsou většinou velmi vyhraněné, nekompromisní, jen není možné stát nezaujatě mezi. V dnešním světě jste buď civilizovaný člověk věřící v demokracii nebo věřící islámský fanatik. Alespoň tak se to může leckomu zdát. Neutrální postoj dnes není „v kurzu“ a „černobílé“ vidění je přeci tak svůdné.

 Je tedy Islám jen snadno zneužitelné náboženství nebo my ostatní jsme udělali chybu, že jsme se už dávno nepřipojili k Islámu? Nezpochybnitelná odpověď na tutu otázky by jistě byla převratná, ale vyřešila by něco? Každý máme svobodnou volbu sami si buď najít potřebné informace a rozhodnout se dle svého svědomí a vědomí nebo odsuzovat bez znalosti alespoň základních historických faktů. Proto věřím, že by zájem o poznání jiné kultury mnoha lidem pomohl k nalezení vzájemné tolerance a mezilidské úcty.

Následující kapitoly přinaší „jen“ více či méně ověřená fakta o Islámu. Udělat si názor už je  na nás...

Náboženství se v nějaké podobě vyskytuje v každé lidské společnosti. Pokud dokážeme zpětně sledovat dějiny, nacházíme v nich všude stopy uctívání a náboženských obřadů. Jako náboženské projevy označujeme různé manifestace v lidském životě: Názory ( snaha porozumět věcem a hledání smyslu života), způsoby chování

( modlitba, oběť, meditace,...), zážitek ( individuální pole zkušenosti každého jedince, citový život ).¹

Z hlediska pojmu názorů máme všichni lidé bez ohledu na to, zda jsme věřící či ne podle této definice společnou snahu porozumět věcem okolo nás a v našem životě, to můžeme spatřovat již na tvorbě mýtu a legend. Čím se tedy liší věřící lidé? Ve způsobu chování, který souvisí s projevem lidské potřeby zbožňovat. Každý se tedy s touto potřebou vyrovnáváme jinak, jinde hledáme objekt koření se, zbožňování. Jinak jsme na tom i se zážitky, ne každý jsme se setkali s nějakým mystickým zážitkem.

Přistupujeme-li k náboženství z hlediska vědy o chování, můžeme je vymezit jako ty zážitky, názory a způsoby chování člověka, které se vztahují k nějakému druhu nadsmyslové nebo metafyzické skutečnosti.

Věřit, ano či ne

Odpověď je pochopitelně jen na nás. Přesto je zajímavé poslechnout si co říkají vědci o víře v lidském mozku. Jon Kar Zubieta z Michiganské univerzity v USA před časem publikoval výzkum, který ukazuje, co se děje v našem mozku, jestliže něčemu věříme. Tento vědec dal 14 zdravým mužům infuze, které jim způsobily bolest a pak jim dal léky o nichž jim řekl, že „jim možná od bolesti pomohou a možná také ne“. Ve skutečnosti jim píchl jen neúčinný fyziologický roztok. I přesto všichní líčí, že se jim ulevilo. Že nejde jen o sugesci, ukazuje oskenování jejich mozku speciálním skenerem P.E.T., protože po obdržení fiktivního léku začaly mozky produkovat endorfiny, přirozené opiáty těla. S tímto placebem dobrovolnící vyprodukovali více endorfinů než se skutečným lékem, a navíc ve více oblastech mozku. Nejvíce údajně produkovali endorfinů ti, kteří cítili největší bolest a kteří uvolnění již předem nejvíce čekali. „Víra,“ říká Zubieta, „mění pochody v mozku.“ ²

Není to snad připomenutí onoho „Vírá tvá tě uzdraví“? Nicméně tento výzkum ukazuje, že nehledě na náboženství, vírá v určité nadpřirozeno lidem pomáhá, doslova v přežití. Vědci dále tuto teorii specifikují, tak, že víra ona léčivá víra musí pocházet z pravé mozkové hemisféry, která souvisí s tvořivostí nikoliv z pouhé zatvrzelosti levé hemisféry.

Náboženství, nepotřebný přežitek či výhoda

V souvislosti se zmíněnými a dalšími objevy vědci poprvé vážně připouštějí, že náboženství má funkční výhodu, činí jedince do určité míry úrovně lépe přizpůsobeného k přežití a předání svých genetických informací.  Víra je také mechanismem, kterým ovládáme své biologické možnosti a kterým mozek produkuje téměř libovolné látky, zejména léčiva. „ Náboženství spojují společnosti, protože používají celý soubor rituálů, které jsou extrémně účinné pro spouštění produkce endorfinů, přirozených opiátů mozku....Náboženství se tedy mohlo vyvinout za účelem mechanismu stmelování lidských tlup v celistvou sociální jednotku.“ ² Říká evoluční psycholog Robin Dunbar z Liverpoolské univerzity. Jestli je tedy uváděné pravda, náboženství je něco, co by nás mělo spíš spojovat, vždyť je to něco co nám také pomáhá přežít. Přesto díky lidské hlouposti se stalo spíše důvodem nenávisti a umírání.  A navíc toto potvrzují také poslední sociologické studie, které říkají, že v porovnání s nevěřícími jsou nábožensky žijící lidé lidé šťastnější, žijí déle a méně trpí duševními a fyzickými chorobami....K tomu zjevně dopomáhají aktivity jako jsou zpěv, tanec,...zvláštní tělesné pozice / klečení, pozice lotosu ), počítání korálů a krajně i sebebičování.

 Citace:

^{1 Nils G. Holm: Úvod do psychologie náboženství. Portál: Praha 1998.str. 9-10}

^{2 Epocha, č.12/07. Vědci na stopě záhady. str. 43 -44}