Islám-část 2.
Historie, vznik
Islám chová v úctě písma svých předchůdců, ale za úplné a konečné zjevení Jediného Boha lidstvu pokládá Svatý Korán.
Počátkem 7. století ovládaly země v srdci Starého světa byzantská a perská říše. Byzantská říše byla křesťanským následníkem římského impéria. Od dob Konstantina Velikého se křesťanství stalo státním náboženstvím, pohanství patřilo minulosti. Náboženství Persie byl Zoroastrismus, starobylý náboženský systém, který ovlivnil židovství i rané křesťanství. Vnitrozemí Arábie bylo ve středověku zemí neprozkoumanou, obývali je arabsky hovořící kočovní pastevci. Pohanství se v té době udržovalo významněji jen na Arabském poloostrově, s malými ostrůvky monoteismu. Jedním byl Jathrib, později nazvaný Medína, kde žily židovské kmeny. Mekka byla pohanským kultovním centrem, kam se konaly okolní poutě ve stanovených měsících roku, kdy se dodržovalo příměří, zaručené vládnoucí městskou oligarchii Kurajšovci. Cílem pouti byla Ka´ba, čtverhraná stavba z černého kamene s vnitřní komorou schraňující zobrazení předislámských božstev, stála ve středu posvátného místa haram, kde bylo zakázáno prolít krev a v období pouti třeba i utrhnou stéblo trávy. Podle koránu Abrahám původně vystavěl Ka´bu na počest Jediného Boha a nazval ji Dům Boží a právě zde se chystal, poslušen Božího příkazu, obětovat svého syna. Avšak jak čas plynul, znovu se rozšířil polyteismus a do Ka´ba byly zaneseny modly.
Muhammad, Posel boží
Muhammad ibn ´Abdalláh, prorok Islámu, patřil ke kurajšovskému klanu Hášim. Podle shodných názorů se narodil roku 570. Jako sirotka ho od šesti let vychovával dědeček a poté strýc Abú Tálib. Muhammad si ve věku pětadvaceti let vzal zámožnou vdovu Chadídžu, obchodnici. Muhammad pro ni pracoval jako obchodní jednatel. O jeho životě, než se mu ve věku čtyřiceti let dostalo prvního zjevení Koránu, nevíme téměř nic jiného. Zemřel v roce 632. Muhammad za svého života zřejmě každý rok podle tradice předislámských duchovních hledal na měsíc samotu v jeskyni na blízkém svahu a právě tam mu byly zjeveny první verše.
První zjevení
První zjevení se uskutečnilo na svahu hory Hirá vně Mekky v západní Arábii v roce 610. Muhammadovi se zjevil archanděl Gabriel (Džibrá´íl) se svitkem v ruce a rozkázal mu, ať z něj čte. Řekl: Iqrá! (čti! Nebo přednášej!)
Muhammad se celý vyděšený bránil, že to nedokáže. Gabriel rozkaz opakoval a Muhammad pak po něm opakoval slova, a tak recitoval prvních pět veršů dnešní 96. súry Koránu. Ve sledu nepravidelně přicházejících zjevení v letech 610 až 632 mu archanděl poskytl Korán. Tato zjevení stvrzovala jedinost Boží, vyzývající k odvržení mnohobožství a varující před hroznými tresty pro ty, kdo neuposlechnou. Všichni se tomuto Jedinému Bohu ( Alláhovi ) musí podrobit a kát se před nadcházejícícm koncem světa. Od slovesa s významem „podrobit se“ je odvozeno jméno Islám, jež znamená „podrobení se (vůli boží). Po třech letech od prvního zjevení Gabriel rozkázal Muhammadovi kázat na veřejnosti, a ten otevřeně zaútočil na polyteismus. Po celou dobu mu byla oporou jeho žena Chadídža, která také jako první uvěřila. Mohammad získal nové spojence, jak se Arábii šířily správy o islámu, přesto se Mohammad musel potýkat s odporem Kurajšovců až jeho stoupenci byli nuceni utéct. Muhammad však odmítl přestat hlásat monoteismus. On sám a jeho přítel Abú Bakr odešli z Mekky do Jathribu v noci v létě 622, pronásledování oddílem mekkánců, odhodlaných je zabít. Přespali v jeskyni, kde je zachránil pavouk, který u vchodu dle pověsti utkal přes noc pavučinu, která je ráno zachránila před pronásledovateli, kteří tak uvěřili, že do jeskyně nikod nešel a odjeli. Tento odchod z Mekky je znám jako Hidžra, to znamená přesídlení. Muhadžírové jsou tak zvání ti, kdo vykonali hidžru, to je odešli z Mekky do Medíny. Muslimové pak učinili tento rok 622 za první rok islámského lunárního kalendáře zvaný hidžrí.
Nejránější islámský politický dokument je znám jako Medínská ústava upravující vztahy mezi muhádžiry a obyvateli medínské oázy. Všechny spory měli být předkládány k řešní Muhammedovi a Bohu. Jathrib byl totiž přejmenován na Medínu (Město Prorokovo), neboť Prorok zde sídlil až do smrtí (roku 632). Roku 624 muslimové porazili Mekkánce. A roku 629 Mekka padla bez krveprolití, šíření islámu mohlo pokračovat.